Info o MotoFotr 2008
KOMPLETNÍ FOTOGALERIE - ZDE
Firefox nepodporuje seekování v rámci videa pokud není načteno v bufferu, chcete-li přeskakovat použijte jiný browser (IE/Chrome...)
DALŠÍ CESTOPISY NA WEBU WWW:DIRTYFROGS.CZ
Jak to vzniklo:
Asi před 6 měsíci vznikla otázka, kam bychom mohli vyrazit se synem na pánskou výpravu a jak by přibližně měla vypadat. Jelikož si synátor vybral výlet na motocyklu, přešli jsme na řešení kdy a kam. Kdy bylo dáno vytížením a programem nás obou - výsledně padla volba na 10-17.8.2008. Kam bylo složitější a veden snahou maximálně zapojit syna do organizace výletu, dostal pár tipů a úkol zvolit cíle naší cesty , podle kterých pak společně naplánujeme hrubý itinerář Po peripetiích , některé z nich budou popsány později, jsme zvolili následující cíle: Drážďany, RelaxPark Pec pod Sněžkou, Opevnění kolem obce Králíky – následně rozšířeno o podzemní pevnost(továrnu) Osówka v Polsku.
Den První – balení a START
Díky nečekaným komplikacím, Kuba doráží až v předvečer našeho startu – tj. s více jak jednodenním zpožděním. Díky tomu, probíhá balení, příprava motorky a v neposlední řadě i sbírání kontaktů na ubytování v předpokládaných lokalitách cca do 3 hodiny ranní kdy jdeme konečně spát.
Ráno,den startu – vstáváme v 7.30 a jdeme nakládat! Objevuje se první komplikace - večer jsem zapomněl zabalit pláštěnku na tankvak a tak se ji snažím na poslední chvíli najít – neúspěšne , po půlhodince vzteklého pobíhání po bytě a okolí rezignuji a příbaluji 2 igelitové pytle s gumicukem – v této chvíli netuším, že tankvak má poškozený zip a já budu muset všechny věci přesunout do zadního vaku a jaké další komplikace nás ještě čekají…
Máme naloženo, 2 x 48l kufry (jeden naplněn spacáky, stanem, karimatkami , tedy něčím co za celou dovolenku nebudeme potřebovat, druhý obsahujíc naše osobní věci – hadry a tenisky pro nás oba), topcase plný elektroniky a vaření (foto minitiskárna, kterou si už léta na cestách vyrábíme vlastní pohledy, minivařič, kastrólky, nějaké to jídlo, plachta a termovložka do bundy. Na topcase je 50l bágl obsahující nepromoky, teplé prádlo, petky s pitím na cestu, mazáni na řetěz a původní obsah tankvaku – fotaky apod.). Ještě je tu maličký tankvak na nádrži ve kterém vozíme intercom, telefon, doklady a pouzdro s navigaci na řidítkách.
Vyrážíme, nejdříve odvážím do firmy faktury kde následuje první komplikace – zjišťujeme defekt na mém mikrofonu – přijde mi nemožné s tím odjet, vracíme se tedy zpět a opravujeme - z nepochopitelných důvodů opravou ztrácíme cca hodinu našeho času a já díky nervům stárnu cca o deset let. 11h – druhý start, loučíme se s otcem, který jde patrně na oběd a podivuje se, kde že je náš ranní odjezd.Míříme na Drážďany, slunce je navzdory předpovědi vysoko a pod ním ani mráček…zatím. Tankujeme a začínají se objevovat problémy s jedním z válců – vynechává, po různých testech a snahách to napravit to opět vzdávám, jsem na kraji Litoměřic volám Pavla (našeho servismena) - obracíme do servisu ve vesnici OKNA kde proběhne výměna svíčky. U TDM toto znamená demontáž kapoty a částečná demontáž chladiče. Po opětovné montáži motorka naskočí a až do konce výpravy jede na oba válce. Je 12.30 a my opět vyjíždíme – slunce nenávratně mizí a místo něj se začínají stahovat mračna.
Doba pokročila, po dohodě s kubíkem stavíme pod Střekovem v pizzerii na oběd. Během oběda začíná poprchávat. Po jídle pokračujeme směr Drážďany, za Ústím oproti původnímu záměru se svézt, najíždíme na dálnici a po ní valíme na Drážďany. Je mokro, prší, ale zatím jedeme bez nepromoků.
V Drážďanech parkujeme naproti Zwingeru (obcházíme, procházíme zahrady – vnitřní galerie necháváme – je dost hodin a popravdě nás to ani příliš neláká), poračujeme prohlídkou starého města …..
Je cca 16.30, střídavě prší a my vyrážíme směr Šluknov, kde chceme přespat. Na Šluknovském náměstí vytáčíme kontakty z naší databáze a hledáme ubytování – Naše volba padá na Hostinec „U Vladařů“ v Mikulášovicích. Po příjezdu nás vítá příjemný týpek – pokecáme - týpek krom hostince má i čtyřkolku a slabost pro chopper. Dohadujeme cenu 250Kč/os včetně prý „boží“ snídaně – souhlasíme a jdeme na apartmán (sprcháč, kuchyň , jídelna, ložnice). Pak na pozdní večeři do hodpůdky na předzahrádku v přízemí a pár pivek tamtéž. Jako bonus ukládáme našeho Blue Froga do garáže.
Den Druhý – Pec pod Sněžkou
Po noční honičce na toaletu a celonočním slejváku s bouřkou vstáváme v 8.2O a jdeme dolů do restaurace na slibovanou snídani - byla nám přislíbena velkolepá snídaně, ale to co nás čekalo překonalo všechna očekávání. Švédsklý stůl na kterém krom pomazánek, marmelád, jogurtů, sýrů a salámů v mnoha variantách nechyběla ani čerstvá zelenina, mne překvapil, dotaz na pořadovaný nápoj mne potěšil a další dotaz, který k nám dvoum za plným stolem vznesl číšník, a který obsahoval nabídku párečků, míchaných či vařených vajec, hemenexu a už si nepamatuji čeho dalšího, jsem požadoval za provokaci – nikoli - mou bleskovou vtipnou reakci, ze si dám samozřejmě párečky vyřešil vrchní dotázem na množství mnou požadovaných párečků – „Čtyři budou stačit“, odvětil jsem a již jsem jen tiše čekal..
Po 10h vyrážíme na Černý Důl – objevuje se další problém – tentokrát začíná zlobit klíček k zapalování – nastavujeme navigaci a vyrážíme - po pár km vjíždíme na území Německa – přejíždíme až do Zittau a přes Liberec co Černého Dolu. Suveréně parkuji na dvoře sympatické chajdy přímo na náměstí - vybral jsem si ji na netu, tak tady budeme bydlet. Ouha, nikdo neotvírá, kolem dveří správce pavučiny jak z hororu….ne zde asi spát nebudeme.
Popojíždíme na náměstí a pátráme v kontaktech – někdo nemá místo, někde by nás rádi přijali za 250 či 300Kč/os/noc. Pak to přijde penzion "U Čermáků" 150Kč, apartmán na náměstí, bazen, grill, venkovni posezení – nechápu, ale za chvilku stěhujeme bagáž a vaříme oběd v našem novém dočasném domově.
Po jídle vyrážíme směr Pec pod Sněžkou – přesněji RELAXPARK tamtéž. Necháváme 50Kč na parkovišti a já zatlačím slzu se vzpomínkou na bezplatný parking na pěší zóně ve SPLITU či v historickém centru Trogiru. Jdeme na dráhu. Kubou vybraná dráha připomíná stavbou horskou dráhu, jen vozíky jsou pouze dvoumístné a obsahují bohužel i brzdu.
Ano, BOHUŽEL – paní co jede první jízdu před Kubíkem dostojí svého vzezření odbarvené slépky, nezklame a od začátku dráhy brzdí čímž jede neměřitelnou rychlostí. Tento počin má za následek, že ve finále se dráha tváří jako horská a to i pospojováním vozíků, které ji s přehledem dojely – „BLBÁ KRÁVA!“ – vidím v očích pyšných rodičů, co stejně jako já financují svým ratolestem ono svezení. Souhlasím s nimi…Byla to blbá kráva!
Kuba sjíždí další 3 jízdy , tentokrát na Full Power – Bez brždění. Pátou jízdu se rozhodujeme provést test dráhy , kupuji si vstup na jednu jízdu a ukládám svůj metrák společně s 60kg svého syna na jeden vozík, slečna „průvodčí“ s otevřenou pusou kroutí hlavou, ale při pohledu na nás se neodvažuje věc komentovat …. Stoupáme nahoru. Po výstupu na vrchol, seznámení se s ovládáním (vyřazením) brzdy, dohodě se synkem, že brzdí jen slaboši, vyrážíme na trať. Vědom si svého závazku k synovi, jež celý sjezd točí, tlačím páku až na doraz a tam zůstává až do cíle - ano, přežili jsme, dráha vydržela a já se nemusel jít přebalit, i když přiznávám, moc nechybělo. Po procházce, focení , návštěvě obchodu odjíždíme směrem na Černý Důl. Po cestě dokupujeme pečivo a dobroty, pak už jen odvoz naší Žáby do 200m vzdálené garáže, večeře na zahradě našeho příbytku, koukání na TV, snaha pochopit hru Blackgamon a spánek. Ukládáme se ke spánku cca v 1.30.
Den Třetí . POLSKO
Vstáváme někdy po osmé hodině, snídaně, balení, nakládání stroje a kontrola zadní pneu, která začala citelně ubývat. Loučíme se s hostiteli a vyrážíme, navigace nás vede po serpentinách do kopců kdesi nad Svobodu nad Úpou. Na vrcholku cesta končí zákazem vjezdu – domorodec nás seznamuje se stavem věcí – dole je rozbořen jakýsi mostek a tudíž neprojedeme. Nevadí, je krásně a přímo vedle nás je parkoviště a vstup k pevnosti Stachelberg, dle cedule „Největší moderní pevnosti v čechách“. Sestupujeme z našeho oře a jdeme na prohlídku cca 350m vzdálené pevnosti. Procházíme komplex uložený 60m pod zemí, částečně ještě zatopený – pozůstatek po ženistech kteří jej nechtěli předat do rukou německého okupanta. Po skončení prohlídky ověřujeme telefonicky otevírací dobu podzemního komplexu Osówka v Polsku. Celý ohromný komplex budovali nacisté v přísném utajení a tak se vlastně dodnes neví k čem byl určen – víme jedinné, zavírají v 16h. Je lehce po 12h a my vyrážíme do Polska, hezké počasí, maličko obrousíme stupačky na obou stranách (bohužel i pneu) než se nám ukáže pravá část polských cest kde nejběžnější značka je „Pozor díry.“ – tato značka tu nikdy nelže. Pozn. NA R6tce DO OSOWKY NEJEZDETE. Po zjištění, že navigace nás místo ke vchodu do podzemí vede po štěrkové cestě na střed hory a tak nás sice od komplexu dělí jen několik desítek metrů – bohužel vertikálně, se vracíme se štěrku zpět, Yamaha a naše silniční obutí trpí – pak na hlavní a podle citu více jak značení dorážíme až ke vchodu do bájného komplexu. 100kč/os vstup, 20Kč hošíkovi jako parkovné – požadoval 2zl a tak ho naše drobné dostávají do nálad téměř vánočních. Jdeme do Osówky - ponuré místo, veliké ale my se shodujeme, že naše pevnost byla zajímavější – možná i kvůli čistě polskému výkladu naší průvodkyně. Prohlídka trvá necelou hodinu, po ní je čas na ohřev gulášku. Je hezky, sedneme do stínu a baštíme. Cesta přes Polsko probíhá klidně, trošku to natáhneme, v telefonu pípá sms s kontakty na ubytování. Po krátké zastávce dohadujeme apartmán ve vesnici Dolní Morava u Nováků. Domek je novostavba, čelní vchod pro domorodce - ti tu zde ještě nebydlí, obývají sousedící stavení kde později chytře parkuji motorku … ta tráva je OK , říkám si když ji večer opouštím, netušíc že nás čeká noční průtrž spojená s hromobitím – ano BF ráno leží , pád odnáší jako již tolikrát kapota. Náš domek má ještě boční vchod pro hosty vedoucí k našemu apartmánu a do patra k druhému, patrně většímu. Ubytujeme se a míříme do místní cca 300m vzdálené restaurace kde mne Kuba upozorňuje na dráty co nám začínají lézt ze zadního kola – Ne, tahle guma asi opravdu nevydrží… Na noc žádám pomoc kamarádů, kteří společně s Markétkou shánějí na internetu kontakty na co nejbližší a přitom levné prodejce motopneu. Odcházíme domů, pár piv, něco dobrého a šup do pelechu. V noci je hrůzně….
Den Čtvrtý – GUMA a BOUDA
V 8h zvoní budík a já jej po pohledu z okna posouvám na 9h – nevypadá to dobře. Snídáme, snažím se využít kontaktů od kamarádů, bohužel z větší části neúspěšně -pak to přijde, ákce ne nepodobná písničce o tahání řepy vytáhnu od pneuservisu kontakt na prodejce Citroen, od něj kontakt na jeho přítele motorkáře a od něho následně kontakt na pneuservis kde mi mohou pomoci. Jdu pro motorku a naskýtá se mi žalostný pohled na ležící stroj.
Vyrážíme do 39 km vzdálené Písečné u Letohradu k Radkovi Kalouskovi– velký servis především na motopneu , má hned několik druhů obutí pro mou potlučenou Žabku – volím na zadek velmi lehce jetý Michelin Battlax BT020 a na předek se nechám přemluvit na funglovku Pirelli SPORT Daemon – oboje včetně dynamického vyvážení (alektronicky - závaží na strany ráfku stejně jako u auta) a montáže obou kol za 4400 s DPH – na žádost dostávám i daňový doklad a mne blaží očekávání odpočtu mých 19% DPH :) - současně se dohadujeme, že radek jezdí cca 2x týdně kolem Roudnice, tak není problém nějakou tu gumu dovézt až pod nos. Máme hlad, ale doba pokročila a tak vyrážíme směr TVRZ BOUDA. Cesta krom projetí pár zákazů probíhá v klidu, silnice je mokrá , místy poprchává a tak to ani jinak nejde. Parkujeme před zákazem vjezdu a jdeme dál pěšky – 3.5km do kopce není to co bych v tento čas očekával, ale co se dá dělat: Na vstupní srub do tvrze dorážíme v 14.30, asi 5min rozdýchávám svůj výkon v kopcovitém terénu, občerstvení a v 15h hurá na prohlídku – poslední tento den. Tvrz je prakticky dokončená, podepsal se na ní jen čas, němci, místní obyvaté rozkrádající stavební materiál a dorazil ji podnik Kovošrot v 50 tých letech.
Během prohlídky venku prší, prohlídky končí a my jdeme do vlhkého odpoledne, nicméně již bez deště. Zde bych chtěl upozornit, že cesta k tvrzi v krátkém triku je příjemná, ale zdaleka to neplatí o vlastní prohlídce..
Po příchodu k motorce se původní mžení mění na urputný déšť a tak oblékáme nepromoky – ty už bohužel téměř nesundáme. Již po odjezdu od servismena mám pocit, že motorka kmitá – nekmitají řidítka, ale celá kapotáž – jakoby šmajdalo jedno z kol. Nechceme to řešit ráno a tak I přes déšť vyrážíme zpět do servisu – chybička se vloudila – při odchodu na Boudu jsem nezapnul pouzdro na navigaci – napršelo tam a tak jsme jeli podle směrníků….chyba číslo 2. Lehké bloudění , pozdní příjezd, vybité oba telefony, nákup pochutin a domů, do Dolní Moravy. Dnes problém s pneumatikami nevyřešíme. Dnes obědváme v 20:45
Den Pátý – DOMU
Vstáváme do ošklivého dne, balíme, zhoršující se problémy s klíčkem v zapalování a odjezd do Králíků. Po prohlídce vojenského muzea už hustě prší, oblékáme nepromoky a míříme řešit reklamaci našich pneumatik do Písečné. Reklamace proběhne v pohodě, výměna zadní pneu vše vyřeší a my odjíždíme na 200 deštivých km, které nás dělí od domova. Stavíme na oběd a náš 5ti denní výlet zakončujeme již tradičně zmrzlinou na McDonaldu v Praze – pár kilometrů od domova.
ZÁVĚR
Co dodat? Bylo to přes všechny útrapy fajn, měli jsme štěstí na počasí - přeci jen předpověď byla citelně pesimističtější. Při vší smůle jsme měli štěstí i na ubytování a servis který nám vytrhl dlouhý osten z paty a co je hlavní - DOJELI JSME CELÍ - čehož si vážím čím dál víc...
Učastníci:
Guru–Fotr spolu s Kuba MBJ - zatim oba na Yamaha TDM 850
PS: Snažil jsem se sem nacpat i odkazy na zmíněné aktivity - servis - ubytování. Takže směle klikejte...
