Info o SINGLE 2008
aneb Pokoření Tater bez ledvinek...
KOMPLETNÍ FOTOGALERIE - ZDE
Možná někdo namítne, že tato akce sem nepatří. Je pravda, že v té době neměla naše skupinka žádné jméno, ale ruku na srdce, záleží na tom ? Guru
Firefox nepodporuje seekování v rámci videa pokud není načteno v bufferu, chcete-li přeskakovat použijte jiný browser (IE/Chrome...)
DALŠÍ CESTOPISY NA WEBU WWW:DIRTYFROGS.CZ
JAK TO VIDĚL MOOSE:
Den první - odjezd
Takže za chvilku vyrážíme na naši „expedici Single 2008 – aneb jede každý kdo moto má“ z čehož plyne, že není ryze pánská, ale ryze o jízdě vlastníků moto. Posledních pár dohadů, první bod cesty je dohodnut - je jím Mělník - a nyní se čeká snad jen na to, až se načte navigace. Pár lidí stojí u dvd baráku, zbytek naproti přes silnici. Guru kývá hlavou - což je pro jeho ovečky pokyn k odjezdu - rozjíždí se – ale ke všeobecnému překvapení nikoli na Mělník, ale na Prahu. Aha, asi se jede otočit (spíše se snažíme uchlácholit, bo Guru se otáčí i na odpolední dálnici, proč by se tedy neotočil na normální silnici s normálním provozem) – nene, přejíždí první křižovatku a míří na letiště. Do sluchátek přichází vzkaz, který během cesty uslyšíme ještě mnohokrát: „navigace mi ukazuje tudy jako nejkratší cestu“. Ostatní se poslušně otáčí a rozjíždí… tak asi takhle vypadal odjezd do Hovoran, první cíl naší ryze pánské výpravy (v danou chvíli). V Praze jsme se rozdělili na ty, co jedou vpřed uprostřed, na krajích, v mezerách mezi auty tak akorát pro bycikly a vůbec kdesedá v koloně (Guru a maďar) a na ty, kteří se neodváží jet všudekdesedá ale jen v koloně mezi auty a když to jinak nejde nebo je jim to proti mysli, i za auty (já alias moose, bratr a gabo)…Černý Most je místem shledání obou skupin, bo první čeká na druhou a vyrážíme směr Kolín po staré … s tím se blíží i první póza „moucha na skle náklaďáku“ - "modří" vědí.
Pak už jen cesta do Brna, většinou v poklidu za občasného předjíždění vyšší než povolenou cestovní rychlostí, krátký přejezd dálnice vyznačující se skoromaximálkou strojů, benzínka, první foto a odjezd na závěrečnou zastávku dne – Hovorny, kam se přijíždí již za poklidného tempa … z části kvůli únavě, z části kvůli soumraku. Setkání s mistrem Ševelou bylo příjemné, jeho manželka také neskrývala radost že nás vidí a dojetím nešetřila toho večera výrazy ne nepodobnými jedné anatomické části ženského těla (nutno říct že na to jsme u ní – u Mr. Ševely ovšem také - zvyklí). Ovšem večeři připravila výbornou (na přání našeho Guru vepřovou se zelim (nikoli kyselým ale fakt výbornym) a knedlemi) a pak hurá na ochutnávku několika (spíš více) druhů vína.
Den druhý:
Po raním probuzení, nakrmení místní kočky, nezbytné očistě (pro některé) a výborným vejcím pana Ševely, balíme. Krásné počasí, vyjíždíme dotankovat plnou, směr - po malých silničkách – Luhačovice, v čele s Gabem. Cesta na pohodu, přijíždíme do lázní, projíždíme kruhovým objezdem s nehodou dvou či více aut a mávajícím (řídícím) policistou městským, po pár místech se otáčíme (dojeli jsme na konec lázní) a opět kolem našeho policisty zpět po hlavní třídě, stavíme před cukrárnou jeden stroj vedle druhého tak, že se i lidé dívají (a to ještě nejsme na slovensku) a ptají se odkud jsme. Po poháru (výborném zmrzlinovém s ovocem a šlehačkou – jak jinak než jistě dia bo jsme v lázních a právě dnešního dne se otevírá lázeňská sezona) naprosto nekompromisně míří Guru a Maďar na toaletky s velkým nápisem „pouze pro hotelové hosty“ … později se oklikou přidává i bratr. Já s gabem si říkáme že příroda má větší kouzlo. Vyrážíme dále, gabo nás vede směrem na Rožnov pod Radhoštěm do skanzenu – cestou nic důležitého, snad jen malý biliárek maďara s bratrem a užaslý, troubící (asi místo povzbuzování) řidič pežotu coby divák i nechtěný aktér (modří opět vědí), jinak pohoda, slunce, motky vrní a už stavíme a zamykáme stroje takřka před vstupní branou. Ted se jen správně rozhodnout na jakou prohlídku jít? Volíme základní trasu (jak se po zakoupení vstupenek dozvídáme asi nejméně záživnou) do Dřevěného městečka. Nedůvěřivě se díváme na oblohu, mraky se začínají zatahovat. Ale jak říká Guru: „to utečéé, jedeme támhle“ a ukazuje směrem k bílomodré díře uprostřed šedivých mraků (která se ale také zatahuje). To jsme už ale v městečku a jdeme do prvního obydlí – kde nám příjemná průvodkyně říká - (asi jako reakci na 3 foťáky normální digi + jeden óbrCanon alá Guru (který ještě nejednou vzbudí pozornost na Slovensku)) – ale tady se nefotí, leda si to zapamatovat a pak si to doma třeba namalovat. Toto je ten pravý okamžik pro maďara, který okamžitě bez mrknutí oka dělá z Gaba velice dobrého malíře, který výborně maluje to co právě vidí, ale nemá paměť aby si to namaloval doma. Průvodkyně raději nereaguje asi aby nevzbudila rozpaky našeho malíře. Po okruhu v městečku si dáváme klobásku a jdeme zpět (to již první kapky začínají dopadat), obléknout a hurá na slovač. (Zřejmě v tom okamžiku nás dostihuje lokální mrak, který je od té doby skoro pořád s námi). Jedeme opět za navigací, která nás tentokráte spolehlivě dovedla do slepé ulice, tak nám nezbývá než vyjet na chodník, po přechodu na druhou stranu a hurá na to slovensko – na pozdní oběd u Magdiných příbuzných (Magda = přítelkyně gaba). Mraky se ani na povel velkého Guru nerozestoupili, zato jsme my sestoupili a oblékli se do nepromoků ve kterých i přejíždíme slovenské hranice. Pak jen déšť a zastávka na oběd (cca 16:00) – kyselo + halušky. Bratr se svým novým nepromokem je jako jediný promočen (neplést si pomočen i když to tak dle fleku vypadá). Jedeme, neprší a pak zas jo, teplota klesá na 7°C což mi sděluje gabo posunky, páč mu nejde vysílačka a já to hned k velké radosti ostatních sděluji do éteru. Na nejvyšším kopci se ve 3°C fotíme se sněhem, abychom si říkali jestli je to ještě déšť co přichází z oblohy nebo i sníh. Takže po odjetí cca 300m stavíme a opět nepromoky a hurá ke gabovému bratránkovi do tepla a na gáblík. Přivítání bylo skvělé, bratránek s manželkou famozní, cikáni všude nás vítající (alespoň tak autor usuzuje dle plotů obložených mávajícími cikáňaty). Raději zamykáme motky ač Petera předchází pověst ne zrovna příjemná cikánským občanům vísky, mnohdy bydlících v takovém retrodomku že doba kamenná byla proti tomuto symbolem luxusu. No a pak hruškovica, slivovica, údiv vzbuzující óbrCanon, který magicky přitahuje Petera a zpět do naší noclehárny, kde se ještě vypije právě načatá slivovice ke které se zakusuje špíček – ne, toto opravdu není dietologická terapie. Pak už blaženě usínáme.
Den třetí
Sluníčko, pohoda, skvělá snídaně – za kteroužto tímto díky Peterovi a manželce, startování – lokální mrak se opět připravuje – odjezd na salaš (tentokrát vede Peter kterého jsme přesvědčili aby na svém ryze pracovním Dominatoru (honda) jel tentokrát po silnici, ochutnávka žinčice a ovčího sýra, štěkot hlídacohonících psů a odjezd (i s lokálním mrakem) kolem Tater na Lomnický štít. V první větší zatáčce převrácený kamion, který od pádu do údolíčka zachránily vyvrácené stromy po vichřici z roku tuším 2006. Přesnou cestu si už nepamatuji, lokální mrak nás dostal někdy kolem poledního před Lomnickým štítem, kdy jsme cca 2km mokli (docela slušně) než nás zachránila benzinka - kde se objevil „bohouský hipík“ s trábikem – a jelo se dál. Zastavujeme u staré lanovky kde se točil Anděl na horách a jedeme k nové, kde za mírný poplatek (300,- Sk) vyjíždíme kabinkou na Štrbské pleso – kde se ještě zvesela lyžuje, fotíme (Guru umravňuje jakési děti dost nebezpečně běhající kolem jeho óbrCanonu a znemožňující společné foto s vracející se kabinkou) jdeme na prohlídku. Maďar se opírá pro lepší fotopózu o závoru, která, unavená dlouholetými zkouškami podobných jedinců, nevydrží nápor a praská – maďar se už bez pózy poroučí k zemi a zkouší tak kvalitu sněhu (a baví blízké okolí) no a cesta zpět lanovkou, nástup k motocyklům a odjezd na oběd, kdy u vedlejšího stolu jsou velice vtipní domorodci (ale nechceme je trápit rozdílným kurzem měn, kterýžto argument pohotově vytáhl maďar, a vyvolat tak nepokoje) které po obědě necháváme svému osudu. Jedeme fotit Lomnický i Gerlachův štít a cestou kdosi (gabo nebo maďar, to už si nepamatuju) vtipně poznamená“ támhle na kopci by byla dobrá fotka“ Guru (jedoucí jako první s navigací) neváhá, odbočuje a kamenitým úvozem pro traktory šplhá vzhůru, za ním se bez jakýchkoli skrupulí vydává bratr na fejzru – zbylí 3 členové výpravy stojí pod kopcem na svých cestovních endurech a sledují jak Guru běží pomoci zaseklému fejzrovi (patrně o svody vejfuků na hrbolu), tlemí se a svorně říkají že tam nejedou. No nakonec to taky vyjedou i sjedou bez problémů, nikomu se nic nestane (ani ona fotka nevznikla) jen procházející domorodci nechápavě kroutí hlavou. U zastávky na focení se všichni dozvídají velkou, ale opravdu velkou novinku. Maďarovi na jeho transalpu přibyla pátá rychlost – do té doby tvrdil že má 4 (po najetých 20.000 km). To bylo skoro na přípitek. Pak cesta zpět na Poprad po cestách necestách (ale všechny byly v navigaci). Jedna taková se vryla asi všem účastníkům … jedeme si to ve formaci, najednou po levé straně silnice se ve škarpě pase stádečko koz, kolem nic co by mělo připomínat blížící se ves, za zatáčkou vykukují 2 polorozebrané paneláky se spoustou přístaveb a cikánů kolem. Natahují ručky a gesty naznačují o co jim jde … asi nemají co kouřit. Do sluchátek se ozve: “hlavně nezpomalovat“ - nikdo se nerozpakuje neposlechnout a spíš ještě plynem kroutí - a hurá přes mostek u potoka, který slouží jako prádelna (usuzuji tak podle rozvěšených schnoucích koberců) a s velmi vysokou pravděpodobností i jako koupelna, pryč. No a pak už jen cesta, a focení v zatáčce (viz foto) a domů.
Den čtvrtý
Dnes se odjíždí do Velkého Mederu přes Čierny Balog – krásná silnice, ve vedení Guru následován bratrem, cestou si nevybavuji nic zajímavého, snad jen hledání hradu, pravidelně vynechávající navigaci, ustoupivší lokální mrak, výborný oběd (viz video), projetí zatáčky stylem Valentino bratrem, které předjížděného (v té zatáčce) uvedlo v úžas, ubytování u paní, která do poslední chvíle netušila že přijede 5 motorek a která si našeho Guru pro jeho podobu s jejím příbuzným druhý den oblíbí natolik, že mu i pytlík s kávou utrhne, vysype do hrnečku a zaleje (její komentáře k našemu Guru při zalejvání kávy sem raději psát nebudu). Večer vyrážíme do termálného kúpaliska, kde se cestou setkáváme s Františkem a Verčou, kteří se přijeli vykoupat v horké lázeňské, jistě i léčivé, vodě a kteří právě odcházejí. Guru je nekompromisně přesvědčuje o tom, aby šli opět do kúpaliska s námi – pod tíhou argumentů jdou. Po chvilce nahřívání jdeme já a Guru na točené řezané, které umí snad jen tady tak krásně natočit, po chvilce přichází i ostatní a rozjíždí se kolotoč hruškovic až do zavírací doby (která je vtipně kolem 7mé, když kúpalisko má otevřeno do 9). Pak návštěva druhého bazénku, odchod, mé zjištění že mi někdo sebral brýle položené na skříňce, a odchod na večeři. Cestou se dozvídáme stav zápasu ČR – Bělorusko, kdy gabo on-line sděluje telefonem s magdou nájezdy – vítězíme 3:2. Pak už vlastní návštěva místní restaurace a objednávka večeří. Začíná poprchávat, lokální mrak nás opět našel, Guru má věci na balkoně, proto obětavě vstává a svižným tempem odkráčí do tmy. Asi za půl hodinky se vrací (zároveň s jeho večeří) když vzdálenost asi 1km si prodloužil zkratkou na 2km. Tak jdeme domů a do postýlek s plnými bříšky.
Den pátý - návrat
Ráno po snídani okořeněné náhlým souzněním našeho Guru s paní domácí (viz výše) odjíždíme k místní Bille kde je sraz s Františkem a Veronikou. O pár minut později přijíždí místní Městská Policie a vykazuje nás z jednoho obsazeného místa pro invalidy (prostě jinde místo nebylo), tak vyrážíme do Bratislavy na Vídeň. Cestou nic zvláštního, akorát komunikace mě, maďara a gaba o tom, že bychom rádi přivezli něco drobného našim drahým polovičkám. Gabo říká ať zastavíme v bratislavském nákupním středisku, ale jak se tam dostat z dálnice, snad přeskočit. Guru se nerozpakuje otočit se na dálnici, na druhého otáčejícího se Františka už řidiči trochu troubí a nikomu dalšímu se otáčet kupodivu nechce – jedeme tedy za maďarem, skoro rodákem, na nejbližší (cca 500m vzdálený) sjezd kde se celkem v pohodě otáčíme a jedeme zpět za naším Guru, který na nás, na své ovečky, čeká na nejbližším výjezdu a již bezpečně nás dovádí k parkovišti. Tam, po provedení nákupů, se rozhoduje, kam se vlastně pojede. František odjíždí sám do Vídně, aby za pár hodin byl 100 km před Prahou. Většina zúčastněných Vídeň zavrhuje, tak se určuje další cíl cesty kterým se stává vodní nádrž Nové Mlýny, takže dálnice a na prvním sjezdu Břeclav směr Lednice. Nádrž dobrá, na motkách vjíždíme i na hráz, pak cesta po silnici rozdělující vodní nádrž na oběd, který byl sice výborný, ale už nevím kde (Pohořelice nebo Dolní Kounice). Naše grupa se rozděluje na 2 části, jedni chtějí být doma co nejdříve (gabo, verča, bratr a já) druzí nechtějí toho dne dálnici už vidět (Guru – ke kterému se přidává i maďar, kterému je to v podstatě jedno). No a tam se končí i naše cesta, páč na dálnici se nic zajímavého nestalo (krom kabrioletu audi) a od grupy č.2 vím pouze toliko, že po stíhací jízdě s časem najeli na dálnici a přijeli tak o hodinu později než my.
Tímto bych chtěl vyjádřit své poděkování otci celé akce, našemu motocyklovému Guru, za jeho návody, rady i připomínky, jakožto i krásné fotky a celé dvd, mě za komentář a videa, Gabovi za ubytování, vedení směrem tam, i sem, maďarovi za historický objev 5ti stupňové převodovky, bratrovi za to, že vůbec jel a zdolal se svým fejzírkem i místa zvaná „endurovložka“ a našim motorkám za dobře odvedenou práci, kvalitní zpracování a nenechání na holičkách: Yamaha FZS 600 Fazer, Honda TransAlp 650, Suzuki DL 650 V strom (2x), Yamaha TDM 850.
JAK TO VIDĚL Guru:
STŘEDA, den první „SKLÍPEK“
Tak je to tu, den odjezdu na akci kterou jsem pres protesty přítelkyň nejen nazval, ale i realizoval jako SINGLE 2008 aneb „Ledvinky nechte doma!“ (podtiul II. – pud sebezáchovy také, jsem radeji nahlas neprezentoval, i když někteří – Maďar – pochopili i bez nápovědy).
Jelikož to není naše první společná výprava, víme jak a co čekat. Právě z těchto důvodů většina účastníků doráží na místo srazu s cca 20min zpožděním, a ti co dorazí včas si alespoň nechají doma doplňky k vysílačkám – všem je jasné, že tak jako tak budeme čekat na našeho standardního opozdilce „Maďara“ - proč tedy stát na místě můžeme-li se projet , byť jen pro kablík...
Po menších nesrovnalostech s trasou cesty, kdy je zachována hierarchie vedení TomTom – Guru – Gabo – Moose – Vašek – Maďar a kde vlastně jen TomTom ví kam pojedeme a i ten občas vypovídá službu a odmítá komunikovat s GPS, vyrážíme po staré směr Praha.
Cesta na prahu probíhá klidně v rámci lehce zpomaleného rytmu, než na jaká je TDM našeho Guru zvyklá. On sám si to vnitřně prezentuje jako „zahřívání motorů“. Po nájezdu na poslední kus dálnice a snaze najet na (před svátky ucpaný) obchvat prahy směr Kolín se náš hádek trhá a Guru ztrácí jakýkoli byť jen radiový kontakt s ostatními členy skupiny. Po pár kilometrech svítá naděje na znovuspojení po té, co ho svým tempem dojíždí Maďar. Bohužel se jen dělíme na dvě skupinky Maďar + Guru (podle chování bývalí pražšťí mesenžři) a zbytek skupiny připomínající, že i motocykly mají svá silniční pravidla a kupodivu je i někdo dodržuje (místy to vypadá, že zde natáčí Besip instruktážní videa pro pozdní hodiny na ČT2).
Po spojení celé skupiny na Černém mostě a několika pobídkách aby jel rychleji od kamionů, Guru rezignuje a předává vedení Gabovi – a po většinu času teď mizí na konec skupiny kde čerpá podklady pro pozdější rozbory proběhnuvších situací a následné rady na každodenním moto školení pro členy naší výpravy.
Maďar si jasně získává převahu a odhodlaně dává na jevo všem ostatním účastníkům silničního provozu KDO JE TU PÁNEM, KOMUŽE TU PATŘÍ ASFALT a respekt si získává nejen u své váhové kategorie, ale i u takových protivníků , jako je autobus nebo LIAZ.
Mírným tempem, které již brzdí jen remtající Guru, jehož pro ostatní nesrozumitelná pobídka vedoucímu Gabovi „Tady musíš jet alespoň 140!“ je brána jako hlášení defektu a tak skupinu téměř zastaví valíme na Moravu. Po své nesčetné kritice na nedodržování plánu, někde za polovinou Guru uchvacuje vedení a za Brnem již to vypadá, že se ostatní členové vyhnou fyzickým trestům za nedodržení jeho časového rozvrhu. Po půl deváté dorážíme do Hovoran kde i ti znás kdož ji neznají, poznávají pověstnou Ševelící Hovoranskou saň a jejího skvělého muže – nikdo netuší co tenhle fajnový člověk musel v minulém životě provést, že se mu toto stalo.
Po příjemné večeři a koštech vín jde skupinka na zasloužený odpočinek, vyjma Vaška, kterému jako nováčkovi na vyšších kubaturách dává Guru nutné školení – ostatní s úlevou unikají.
V 3h ranní je vše vypito a i Vašek uvolněn - již kompletní skupina spí....
ČTVRTEK, den druhý „HURÁ NA SLOVAČ“
Přes provokace ze strany našeho Guru , Mrs.Ševelová nedělá snídani. Nicméně mělo to za efekt ranní příjezd pana domácího s vejci, jež sám umíchal (Gabo komentuje „Vejce pana Ševely, ty jsou.....“) . Vzhledem k nedostatku chleba ještě odjíždí a po doplnění nám již nic nebrání ve spokojené snídani. Po snídani probíhá očista – Gabo 40min ve sprše – horká voda, Guru 5min ve sprše – voda je fajn, Maďar 20min ale tepltu vody nekomentuje - minimalne ne tak, aby to bylo možné publikovat. Po očistě, sbalení a standardním čekání na Maďara jež si svou „chvilku napěti s klíči“ užíval mnohdy několikrát denně, vyjíždíme do Luhačovic - Gabo vede, za ním Moose, Vašek a na „ocase“ se střídají Guru s Maďarem kteří nepochopitelně, ale drze gestikulují vždy když rychlost skupiny klesne pod jejich „míru“ – takže pořád.
Jedeme jednou z nejhezčích tras naší cesty a slunce přispívá k potěšení z jízdy.
GABO DĚKUJEME!
Po spanilé jízdě Luhačovicemi kdy zájem o naši skupinku nepřevýšil ani fakt otevření lázeňské kolonády, po výborném poháru poblíž našich věrných strojů a po uvolnění Maďara a Guru na toaletě místního nacionalisty, vyrážíme dál do Rožnova pod Radhoštěm.
Maďar špatně chápe věčné námitky našeho Guru k rychlosti přesunu a tak ve snaze mu pomoci s ostaními ovečkami , lehkým šťouchnutím popohání vaška k lepším výkonům. Vašek nechápe a zpomaluje, nicméňe Maďar si tím vysloužil alepoň bouřlivé ovace ostatních na silnici - nějaký pán zastavuje svého červeného pežotka , troubí fanfáry a mohutně gestikuluje – bohužel nikdo neslyšíme co říká, ale slovy chvály nešetřil. Maďar zvyklý na podobné projevy, bez mrknutí oka opouští prostor oslav a mizí v předu - Vašek zahanben svým selháním ho následuje a pro zbytek dne se drži v povzdálí na předposlední pozici.
Do Rožnova přijíždíme v naší tehdejší standardní formaci GABO-MOOSE-MAĎAR-VAŠEK-Guru. Po prohlídce skanzenu startujeme stroje a snažíme se ujet mračnům jež se začínají stahovat, abychom později zjistili troufalost této myšlenky při oblékání nepromoků.
Maďar sedíc oblečený v nepromoku na motorce zjištuje, že mu chybí klíče k jeho výjimečnému 4rychlostnímu Transalpu – opět si užívá svou chvilku a ostatní členové krom Gaba to ani nekomentují...
Míříme za rodiči Magdy (přítelkyně Gaba) kde máme slíbeny Halušky s Bryndzou , to se nám plní, jediní dva rodilí účastníci konzumují celou porci, pro ostatní je pohostinnost Rodičů nad jejich síly a i přes nesporné kvality tohoto pokrmu rezignují tu v půlce tu i o něco dříve.
Čeká nás poslední část trasy, cesta do Brezna. Citelně se ochlazuje a Guru zjištuje, že je asi jediný kdo jede v krátkém tričku a bundě bez teplé vložky. Moose ochotně hlásí teplotu 7stupňů. Vyjíždíme na Čertovku a děláme společné foto se sněhem, teploměr ukazuje 3 stupně a to se i pro Velkého Guru zdá být málo - bere si mokinku ( Díky ti Moiro).
Po této fotografii a krátkém přejezdu na žádost Guru stavíme a opět oblékáme nepromoky – v těch vydržíme až do cíle naší cesty - Brezno, domek Gabova Bratránka Petera - jinak úžasně pohostinné místo (Velmi děkujeme jemu i jeho paní).
Ubytujeme sebe i stroje a vyrážíme do hospody za Peterem – ten nás následně zahanbuje když platí všem jídlo - v té chvíli netušíme, ze to nebudeme během našeho pobytu schopni vyrovnat. Hospůdka je útulná, hruška a slivka teče proudem spolu s pivkem a kofolou. Jídlo je dobrota. – tedy proč se sem zítra nevrátit.....
Z restaurace odcházíme zpět k Peterovi kde po krátké exkurzi v jeho loveckém salonku zakrojujeme špek, přikusujeme nakládáné houby a někteří prolévají slivkou. Jak říká Guru „Pijte! Zítra bude náročný den, musíme se na něj připravit!“
PÁTEK, den třetí „TATRY“
Vstáváme a je krásně, Peter připravil snídani, po sbalení, přípravě motorek a standardní Maďarově čekací vložce se nebe zatahuje a nad nás se přesouvá náš lokální mrak. Vyrážíme na obhlídku tater – standardně GABO v čele, Guru na konci a ostatní se mísí na pozicích mezi, jen pred Gabem jeste frčí Peter na svem Dominatoru – ne ze by se rozhodl s námi absolvovat vyjížďku, ale bere nas obhlídku Salače . Zatím je vcelku pěkně, mraky nás sleduji jen z povzdálí, jako by vůči Peterovi sdíleli respekt s cikány v širokém okolí.
Po krátké zastávce na Slalači konečně míříme k hlavnímu cíli naší expedice - Vysokým Tatrám. Postupně je objíždíme abychom po krátkém azylu před deštěm a fotopauze zakotvili u lanovky pod Štrbským plesem. Nacpeme co jde do kufru a se zbytkem výbavy odjíždíme lanovkou na Štrbské pleso, zde zaperlí Maďar který při své obvyklé snaze roudnického metrosexuála vypadat co nejlépe zboří závoru a k obecnému pobavení se kutálí zasněženým svahem. Rozčarování pro jednu z našich fanynek představoval Gabo, který té dobré duši na otázku „A že jste nešli pěšky, proč lanovkou chlapci?“ odvětil neslušně též otázkou „A mam na hlavě špejli? Jsem snad jitrnice abych to šlapal?!!“.
Odjíždíme lanovkou zpět a přesouváme se do místního bistra na krátké občerstvení - i zde máme dost fanoušků, jen místní mají přeci jen jiný humor. Nejhůře to nese Maďar – chápeme to, pro něho to nejsou „bratia“ a tak nechápe až tak dobře tento kolorit.
Pokračujeme dál s pár zastávkami na focení - kouzlo a dopad pobytu ve Vysokých Tatrách asi nejvíce vystihuje osud 4rychlostního Transalpa, který pod vedením Maďara nalítal 20tis km včetně rakouských Alp a teprve povolení uzdy v Tatrách mělo za následek rozmnožení rychlostí na 5! Maďar si vědom dopadu do konce naší expedice nekontrolované množení ohlídal a tak i domů dorazil už „jen“ na 5ti rychlostním stroji.
Po obědě převzal vedení Guru, sledován věrným Vaškem – patrně proto že se Vašek chtěl zdržet dalších nočních školení, držel se ho jako klíště – to s sebou neslo jeden nepříjemný efekt: Guru při pohledu do zrcátka vidíc očka Fazera nabyl dojmu ze jede pomalu – tudíž zrychlil - toto se opakovalo tak dlouho že ostatní zmizeli nejen ze zrcátek, ale i z éteru.....
Objeli jsme Tatry, byli téměř v Polsku a při průjezdu cikánskou osadou jež byla tvořena 2mi polorozpadlými paneláky a množstvím cizojazyčných černých všežravců jsme se blížili k Popradu a pak dále na Brezno. Na tomto místě je třeba poděkovat našim strojům, jejichž případné selhání zde by bylo přinejmenším trisknía mělo by jistě velmi rozsáhlé následky.
Posledni km už jede Guru ve svem tempu, ktere za ním Vaškův Fazer v pohodě drží.Po videodokumentaci průjezdu zatáčkou kde se již dokončovaly záchranné akce spadlého kamionu a kde se do historie zapsala Maďarova hláška „Hovado, pitomý!“ jako slova uznání našmu vůdci za nejrychlejsí průjezd, pokračuje stíhací jízda TDM a Fazera k zastávce na Salaši kde se spojujeme a spěcháme domů, do Brezna.
Dnes jsme konečně nepotřebovali nepromoky! I když obloha hrozila a tak úplně „na sucho“ jsme nejeli....
Večer po dobré večeři v místní putyce, probíhal v ubytovacím pokoji nácvik skupinové jízdy - Guru to definoval „něco jako swingers, ale na motorkách“ . Po castingu , který s předstihem vyhrál Maďar jsouc z nás největší děvkou, jsme se uchýlili k vlastnímu nácviku. K formě a kvalitě tak jako každý den, přispěla hruškovice a slivovice v případě našeho Guru i piva plzeňská.
SOBOTA, den čtvrtý „VALIME DO TERMALEK“
Ráno, stejně jako minuly den, nas přivítal Peter snídaní a slunečný den. Po snídani plné vtipkování všemocného Guru na adresu Maďara a jeho věčného hledání klíčů, se strhla balící bouře jež přešla v bouři hledání klíčů k TDM tj. stroji na němž přijel a rád by i odjel právě Guru. Po 30 min hledání, v době kdy to i největší optimiste vzdávali si klíč našel sám Guru a to zasunutý v zámku svého kufru za což sklidil všeobecné posměšky.
Cca 9.30 – vyrážíme, v Brezně tankujeme a míříme na Velký Meder - v zrcátkách naposledy obdivujeme panorama Tater a tak není od věci když kdosi vyřkne myšlenku na poslední společné fotou u Tater – Guru cítíc se nejpovolanějším ohledně kompozice, rozmlouvá zúčastněným foto s tím „Ten kopec tam bude překážet!“ – tento argument ale kdosi obratem vyvrací „Vyfotíme se na něm!“ . Na toto uz nelze nic namítnout a tak Guru dává blinkr, míří směle určeným směrem a Fazer ho poslušně následuje. Pravda je že jen on sám ví, jak v té chvíli marně pátral ve vzpomínkách probírajíc specifikaci jeho pýchy, nových dvousměsových čistě silničních pneumatik Dunlop a hledal kde že byla něcoa o jejich chování v terénu, bahně kamenech , no prostě tam, kam by za normálních okolností nešel ani v teniskách, leda vysokohorsky vybaven. Když on i jeho věrný následovník Fazer vyšplhají na určenou kótu, otevře se jim nepoužitelný výhled na část Tater a tři užaslé enduristy u úpatí kopce kam se právě dostali – ano byli to GABO, MOOSE a MAĎAR.
Po úspěšném zdolání kopce všemi aktéry a společném fotu na jeho úpatí, vyrážíme dál směr Velký Meder, opět již svižným tempem respektujícím rychlostní omezení pouze v obcích. Užíváme si místa kde se v sezoně pořádají závody do vrchu a i my dáme krapet „napít“ svým strojům. Obědváme v příjemném hotelu kde výborné jídlo stojí rozumné peníze, míjíme několik policejních hlídek které nás naštěstí nechávají bez povšimnutí - dorážíme do Velkého Mederu. Zde nás již očekává paní Prémusová – i tady působíme exoticky, zvlášť pro paní, která do teď netušila , že u ní přespí 5 motorkářů.
Po ubytování, shlédnutí něco z hokeje na STV a posilnění se slivovicí vyrážíme do kůpelí. Po cestě potkáváme něco málo příslušnic slabšího pohlaví které se očividně nestihly osušit a prádlo, jež mělo střežit jejich bujné tvary jim patrně kdesi zapadlo. Tento jev Maďar , jak je mu vlastní, nemůže nechat bez povšimnutí a používá zákeřný hlasitý pokřik „Kurňa, já si zapoměl brýle....“ - jen my víme, že je opravdu nemá a není v tom zádný zlý úmysl – jen vzdech plný hořkosti a smutku.
Kúpele byly relaxem pro tělo i duši a nebýt Maďarových občasných laškovných skoků do vody, relaxovali by krom nás i ostatní návštěvníci termálů. My jsme tuto aktivitu vítali, koneckonců nebýt jeho, neměli bychom asi nikdy přes půl bazénu vyhrazenu pro naše potřeby a to nezávisle na tom, který bazén si vybereme: Je nutné zmínit, že návštěvníci kůpelí jsou chytří, kultivovaní a chápaví lidé – velmi rychle po našem příchodu pochopili , že nechceme být rušení a odebrali se do vzdálenějších koutů bazénu. Koupele jsme proložili i desinfekci vlastního organismu a tak odchod z nich byl příjemný až veselý.
Po kúpeli bylo nutno něco pojíst - jako ideální se nám jevila restaurace vedle Billy - opět dobré jídlo , průměrná obsluha, snesitelné ceny a nějaká ta hruškovice. Pak už jen spát ...
NEĎELE, den pátý „GO HOME“
Ráno vstáváme, paní domácí hlásí podobnost našeho Guru s jejím rodným synem, servíruje nám snídani v 8.30 dle dohody . V průběhu snídaně Gabo dolaďuje napnelismus svého řetězu na optimální míru. Dnes vstáváme dříve, abychom stihli průjezd Vídní, pojedení Sacher dortu a současně včasný příjezd domů. Jak se později zjistí, Gabo musí ještě tento den do práce. Vyrážíme na sraz k Bille kde na nás už čeká František a Veronika (Suzuki GSX 1300, Bandit 600). Původně chtěli jet sólo ale náš nápad s návštěvou Vídně je přiměl ke změnám v plánech. Vyrážíme, Guru nás vede po vytýčené trase podél Gabčíkova standardním tempem s respektem pouze k omezené rychlosti v obcích. Na úrovní vodního díla vznáší dotaz k jeho prohlídce, ale z časových důvodů - pro Vídeňkou návštěvu a včasný návrat to zavrhujeme. Míříme směr Bratislava kde po menších problémech, křížení 2 proudového obchvatu Guru nasledovan Františkem , nacházíme obchodní zónu a kupujeme něco malého pro naše ledvinky. Dochází zde i k rozhodnutí vypustit Vídeň z itineráře – hlasování dopadá následovně : Moose + Vašek + Gabo + Veronika chtějí domů, Guru+František do Vídně, Maďar – je mu to vcelku jedno, ale ve Vídni byl před týdnem. Je rozhodnuto, Guru své ovečky nechce opustit, všichni krom Františka vyráží na cestu domů , František odjíždí do Vídně, ale po čase přichází SMS z dálnice na Prahu. Guru jeví známky rozezlení nad stavem věcí, řadí se z původně vedoucí pozice až na konec kolony a vyjadřuje požadavky na „Bezdálniční průjezd, rozumnou rychlostí.“. Gabo mu ochotně plánuje cestu která by ho uspokojila a on zapoměl na „Svůj Sachr“ .
Vyrážíme příjemnou cestou, rozumnou rychlostí a po dotankování Veroniky, obědě na cestě stavíme na benzince v Pohořelicích. Zde měli podle posledních plánů Gabo a Veronika najet na dálnici a ostatní pokračovat po klasických silnicích směrem k domovu. Gabo předává rady kde jsou zajímavé trasy, parta se definitivně rozpadá Guru odmítá jet na dálnici a je rozhodnut dojet domů sám, ostatní volí dálnici až na Maďara – netuším zda je mu to jedno, zda se chce projet mimo dálnice nebo jen nechce nechat otce výpravy samotného - každopádně zůstává na jeho straně a společně vyrážejí oklikou k domovu. To co následovalo by se dalo popsat jako jízda závodním stylem – společně si dávají 200km členitým terénem po klikatých malých silničkách se špičkovým povrchem a nádherným výhledem, míjejí s pokřižováním smrtelnou havárii dvou aut. Pauzy jen 2 - nastavení navigace a napít se . Později se oba shodli na tom, že tato trasa byl asi nejdelší nejhezčí úsek z uplynulé akce. Stíhací jízda končí 118km od domova kde najíždějí na dálnici, původně proto aby si odpočinuli. Odpočinek nepřichází – dálnice je ve špičce, takže po marných snahách se protlačit ve vší slušnosti vpřed, nastupuje zběsilá jízda jež končí sklidněním pár km za prahou: Dorážejí do Roudnice v 18.20 tj asi hodinu po ostatních ale neskrývají, že pokud by touto trasou jela celá skupina, byl by příjezd díky zastávkám a lidštějšímu tempu cca o další 2h posunut.
Bylo to pěkné a věřím že to nebylo naposledy. Já Guru Fish
Poděkování :
Guru (já) mé zásluhy? Donutit ostatní k aktivitě, asi by nikdy něco podobného nevzniklo – to je asi úděl fotra téhle bandy, stejně jako postarat se o nějaké výstupy na památku.
Gabo: Tenhle človíček se postaral o většinu Slovenska, bez něj by to jistě nebylo tak zajímavé – má přehled a máme rádi jeho humor
Peter s rodinou - doufejme že budeme schopni mu jeho pohostinnost někdy oplatit
Moose – videa jsou fajn :) , jedinný kdo napsal nějaký text a take asi nejaktivnější u příprav.
Garry – pohodář, dík za toleranci a víru, po tom nedorozumnění na vyjíždce v čechách., bylo to s tebou příjemné - a osobně dík za sportovního partnera :)
Maďar – osobní poděkování – kamarád se na Vás nevybodne a toho si cením – domů bych jel sám, ale asi bych teď nepsal tak z vesela
Ledvinky – vy všechny , které jste nás nechali jet. Zůstali jste doma samy, ale občas je to potřeba – pak si člověk alespoň uvědomí o co by mohl přijít.
p.Ševela – za tvoje VEJCE!