Info o SINGLE 2009
aneb od Jihu na Sever po západní hranici...
KOMPLETNÍ FOTOGALERIE - ZDE
Firefox nepodporuje seekování v rámci videa pokud není načteno v bufferu, chcete-li přeskakovat použijte jiný browser (IE/Chrome...)
DALŠÍ CESTOPISY NA WEBU WWW:DIRTYFROGS.CZ
JAK TO VIDĚL Guru:
Úterý, den první „Přesun“
Tak je to tu, je úterý 5.5.2009 a my konečně máme vyrazit na dlouho plánovanou akci Single09. Akci která vyprovokovala nejednu tu klidnou, tu ostřejší debatu. Akci na které mělo být 8 maníků na 8mi strojích a kde nakonec vyrážejí jen 3 motorkáři - Guru, Gabo a Růža. Díky vývoji mezi potencionálními účastníky se z očekávané akce pro partu přátel, stává více méně komorní 5ti denní vyjížďka. Účastníci vyrážejí v 14.30 s negativními pocity jež pramení částečně z nespokojenosti s nespolehlivostí přátel, částečně s jejich pracovním vytížením a s myšlenkami na zdravotní problémy - to vše byly důvody, proč místo 8 lidí, vyráží jen naše malá skupinka. Dnes máme za úkol dorazit do rezervovaného ubytování v Třeboni. Míříme na Prahu v této chvíli díky nováčkovi Růžovi tempem v pravdě šnečím , což nás , zbylé dva cestovatele přivádí k šílenství a tak se Guru na první zastávce (Mc Donald Praha Smíchov) velmi opatrně snaží motivovat Růžu k zrychlení alespoň v rovných mimoměstských pasážích naší trasy. Zbylou část cesty do Třeboně jede skupinka potrhaně, Guru + Gabo jedou svým mírně cestovním tempem s přestávkami kdy vyčkají příjezdu Růži - tento den je prvním a současně posledním, kdy je třeba na Růžu čekat.
Po příjezdu se ubytováváme na dohodnutém místě a vyrážíme do víru noční Třeboně. Hnáni hladem a žízní kotvíme v plzeňské restauraci kde po prvotní neshodě s personálem, jenž nám dává pocítit, že je mu naše společnost na obtíž přeci, jen zůstáváme a pojíme něco dobrot jež mohutně prolijeme pivkem jak jinak, než plzeňským. Toto jsou okamžiky , kdy lze zahlédnou na ústech našich přátel úsměvy - začínáme si užívat i přes původní, hořký začátek.
Středa, den druhý „Maďarova trasa“
Vlastně až tímto dnem měl začít plánovaný Single, ráno nás vítá deštivé ráno, pan domácí informuje, že dnes najíždějí hosté a tak je rozhodnuto - v Třeboni zůstat nemůžeme, než se balit a zůstat, raději vyrážíme na cestu - jak jinak než v nepromocích ....FUJ? Nikoli, vyrážíme podle Maďarových podkladů, Guru si do helmy pouští Gabrielu Cilmi. Projíždíme přírodou, po hrázích rybníků a to vše příjemným klidným tempem - z deštivého depresivního dne se stává příjemná klidná vyjížďka obohacená o pauzu na kávu a dortík. Ve vedení se střídáme a zjištujeme, že si je Růža stejně jistý na vodě jako na suchu a místy kde Gabo a Guru jdou na brzdy projíždí s jistotou, téměř driftem...
Dnešní den díky nepromokům vypouštíme zastávky na kukačku, ale i přes to trávíme den s širokým úsměvem na tváři. Přeplavíme Lipno a stavíme v Nové Peci - původně jen na oběd. Restaurace "Rybářská bašta" je pohostinná, přivítá nás jedna z mnoha milých a pohledných servírek které na nás ještě čekají, vidíme vše + kulečník a skupinově pocítíme nechuť se opět soukat do nepromoků - slovo dá slovo - chceme zde již zůstat. Bohužel i přez všechna nesporná pozitiva (Guru je zaujat především cenou 100Kč za 1L moravského vína, což je polovina jeho denní dávky) nás odrazuje cena noclehu - 580Kč nás opravdu vyděsilo - skupinově odhlasujeme max cenu 300Kč a vyrážíme do Pece najít nějaký "šikovný" penzionek. Netušíme, zda jsou majitelé penzionů vedeni nechutí převléct povlečení (jako jedn z nich), nebo zda se jim nezdají dva týpci v baseballové čepičce a motohadrech a tak raději předstírají obsazenost jakými si virtuálními dělníky po kterých tu není ani vidu ani slechu, nebo zda je opravdu všude plno, každopádně naše duo G+G nenachází nic než penzion ALMA kde nám vyjde vstříc pan správce - bohužel nám nabízí ubytování v ceně 400Kč/os (v ceně je i garážování moto). Cena je pro nás nepřijatelná a odcházíme - v této chvíli ještě G+G netuší, že tato cena je v tomto kraji běžná.
Pokračujeme směr Volary, kde se přes doporučenou Restauraci BOUDA v ceně stejné jako zmíněná Alma, ale z venčí připomínajídí budovy našich nepřispůsobivých spoluobčanů, systematicky prohledáváme ubytovací kapacity - cca po 6ti neůspěších z důvodů obsazenosti či ceny. V této době už ani Gabo nesprývá svou rozmrzelost a z jeho helmy se neustále linou hlášky otýkající se ALMY v pozitivním směru, doplněné o nepublikovatelné výrazy týkajících se všeho ostatního. Neúspěšné hledání noclehu se nám koření roztlačením moto našeho Guru, které se tváří jako by byla vybita baterie - od té chvíle nechává G své TDM běžet - vždy a všude.
Při našem hledání narážíme na Hotel Sever. Hotel na první pohled vypadá opuštěne - na telefon přijde majitel který nás vyvede z omylu a naši šanci na ubytování opět zabíjí slovy "Máme plno" - do skepse která nastává se vkrádá naděje při snaze majitele Severu kontaktovat svého přítele , místního majitele penzionu - HURÁ Mají volno a přijmou nás. Guru si po této debatě oddychuje a vede skupinu do nového domova - cena za ubytování by se měla pohybovat do 300Kč. Jedeme dle dispozic a současně s tím, jak se vzdalujeme od centra a s ním i od restauraci, se množí pot na čele našeho Guru - doufá v zázrak. Najdeme ubytko a snacha majitele nás vítá, součástí její uvítací řeči je seznámení s cenou 400Kč/os . Jsme cca 1km od centra, cca 2h hledáme bydlení a měli bychom platit v jako v Almě - to se nedá Gabovi říct! Guru bere schody po dvou a je rozhodnut změnit podmínky našeho ubytování, najde sympatického pána a s ním nakonec dohaduje cenu 250K/osobu v apartmánu s kuchyní, toaletou, sprchou a krbovými kamny včetně dřeva a parkování moto ve stodole. UFF....to bylo o fous! Odcházíme do města na pozdní oběd.
Na doporučení nacházíme restaruaci u Koubků - Gabo a Růža volí rybku. Guru má svůj den - začíná šopským salátem, vepřovými medilonky z panenky, po nich zakousne topinku s česnekem od Růži - společně s Gabem objednávají růžové vinko a on si k němu dává cejna na kmíně. Tím by to mohlo končit, kdyby si ještě neobjednal horké mainy se zmrzlinou a vše nezazdil 4mi topinkami s tatarským biftečkem - další pivka a již se tváří spokojeně...
Kupujeme lahev bílého na cestu a odcházíme do hajan...
Čtvrtek, den třetí „Mooseho bez Mooseho“
Po napakování strojů a startuTDM přes kabely (díky Růža) vyrážíme na zbytek Mooseho trasy. po cestě potkáváme nejdříve americký a posléze i německý vojenský konvoj. Užíváme si průjezd Šumavou , míjíme Přimdu a v rámci Gabovy trasy projíždíme hraničním pásmem až na pumpu nedaleko Aše, kde na nás již čeká Moose. Dnes je hezky a náležitě si cestu užíváme. Projíždíme skrz Onen svět na Šukačku a po obědě jsme v Březí. Procházíme se kolonádou Mariánských lázní kde stihneme i část zpívající fontány. S Moosem na nákup pochutin do Lidlu a hurá do hranic u Aše kde nás s pohostinnou náručí přivítal Míra s Petrou. ubytovali jsme se v jejich moderním baráčku, stroje uklidili do garáže a hurá do hosdpody na hokej - vždyť dnes hrajeme! Pár piv, prohra českého týmu, pizza a do hajan.
Pátek, den Čtvrtý „konečně 4“
Dnes je první den, kdy naše skupina čítá 4 stroje - TDM již startuje ale opět prší, začíná Růžova trasa a on se neohroženě ujímá vedení aby nás protáhl Německem. Ještě před odjezdem navštěvujeme soukromé muzeum veteránů Mírova šéfa, kde omrkneme například takové skvosty jako Tatra 87 Zikmunda a Hanzelky. Jdeme natankovat a Guru telefonicky zajišťuje bydlení v Mikulášovicích v hostinci u Vladařů -hostinec má plno, ale pan majitel si našeho Guru pamatuje a nakonec dohadují provizorní bydlení v ceně 50Kč/os - v té době nikdo netuší, že Gabo si do svých v pravdě expedičních kufříků nepřibalil spací pytel. Tak, teď vzhůru do Německa , kde uvidíme největší cihlový most na světě a kde se na přečerpávací elektrárně dohodne zkrátit cestu do Mikulášovic po dálnici a vypustit tak všechny cíle cesty GURU s tím, že tyto pořešíme jako samostatnou vyjížďku někdy v budoucnu. Dnes jsme najeli 460km
Dorážíme do Mikulášovic, je něco kolem 19h a pan vladař nás vede do našeho bydlení - za dveřmi původně z trezoru po odemknutí zámku na řetězu vcházíme do právě přestavovaných prostor - jak poznamenal Gabo, máme vlastní 5+1 z toho 1 ložnici, koupelnu se záchodem (kterou pro zjednodušení pohybu nedělí žádné dveře) a vlastní paintbalové hříště na staveništi. Dostáváme matrace s prostěradly a všichni krom gaba si vybalují své spacáčky - ne Gabo nemá. Jdeme se najíst, velmi dobrá kuchyně, polévka servírována jak hlavní jídlo a příjemná obsluha díky které se Guru a Moose seberealizují a naplno využívají své fantazie a kreativity k mistifikacím kolem zbylých dvou souputníků - Gabo rezignuje a tak se hlavním terčem smíšků stává na delší čas Růža, který to vše milně chápe jako součást přijímacího rituálu a myslí si, že pokud to jednou vydrží, již se to nebude opakovat - o jeho chybném úsodku mo hají přesvědčit následující hodinya dny. Večer spát, zde už stojí za zmínku milé překvapení v podobě přikrývky s mišákem Mickey a jeho partnerkou nachystné pro Gaba.
Sobota, den Pátý "naposledy 4“
Již od rána nás vítá slunce, skupinku vede Guru - vede na západ, do německa a pak zas do čech, zastavíme na svačinku u nádrže Souš ,skrze jizerské hory do Semil a do Turnova. Další den se má konat společný výlet s děvčaty která tu tráví dámskou část Single. Gabova Magda zde není a navíc Gabo v neděli pracuje - volí cestu domů a loučí se, zase jsme jen 3 :( . Po kratším hledání nacházíme ubytovnu na Malé Skále. Zde stojí za zmínku hledání restaurace , kdy jsme vystoupali v pravdě offroadovou stezkou na kopec, aby odsud Guru spatřil hledanou restauraci cca 100m od nás - na cestě zět a následně se k ní vydal - to vše by nebylo zajímavé, pokud by toto neučinil několika parakotouly. Spousta piva ze Svijan a parta kaličů co si nedali ani v 3h ráno pokoj a nás spát - Guru zuří.
Neděle, den Šestý "cesta domů“
Včera jsme si dohodli sraz s děvčaty na 10h kdy započne náš společný výstup na Pantheon a cestu po hřebeni na Frýdštějn - společný čas zakončíme obědem a hurá domů. Vyjíždíme později a naše + Maďarovu polovičku dojíždíme v Roudnici. Jsme doma.
Poděkování :
Děkuji Gabovi a Růžovi za partnertví a dodržení původní dohody.
Moosemu, i když jel později, je pro mne jeho společnost vždy potěšením.
Maďarovi za trasu, podporu a zájem - mysleli jsme na něj.
Všem kdo připravili trasu - věřím , že ji využijeme i v budoucnu.
Speciální poděkování Mírovi a Petře za pohostinnost.
Single 2009 - Jak to viděl Moose:
Plány: Přípravy na S2009 byly oproti předchozímu S2008 započaty nepoměrně dříve, každý, z přihlásivších se účastníků, dostal jednu trasu od – do za kterou si měl stát a po dobu trvání této trasy i jet v čele pelotonu. Avšak s blížícím se termínem se začali dít věci někdy podivuhodné, jindy nepochopitelné a v neposlední řadě i tak nějak předvídatelné. Nehoda vyřadila z účasti již někdy na přelomu roku Garryho, pár dní před počátkem i Maďara, pracovní vytíženost a špatná organizace pracovní práce v koordinaci s časem mě, bolestmi stroje trpěl Mára – Bolk a přizvaný člen Motobandy Rce Miloš nedorazil nevím proč.
Út: Tak se stalo že ze zakládajícího tria vyrazil pouze jediný člověk …. Guru, následován ostříleným harcovníkem Gabem a nováčkem na cestách Růžou.
Čt: Vyrážím v 16:00 z Rce směr až Aš. Vyjedu a jedu si jedu. Čas moc nevnímám, když v tom na mě počnou útočit telefonní vibrace. Guru. 2 magické slabiky. Nebyl čas přemítat kde zastavit a tak stavím v mírně rozšířeném pruhu na poměrně frekventovaném mostku a dostávám instrukce kde se sejdeme – Gabovi instrukce jsou přesné a místo setkání = benzina Benzina pár km od Františkových Lázní je kousek ode mne. Lehám si do trávy a čekám na souputníky z DF, kteří dorážejí o 15 min později. Ideální načasování.
Setkání a pár min ke Gabovému kamarádovi z vojny a známému z hor – Mírovi. V Aši ještě musíme nakoupit zásoby (je čt, ale většinu zásob dovezeme až do Roudnice). Čekání po nákupu si zkracujeme vymyšlením praktické věci, kterou hned zkoušíme aplikovat na kufr nejbližší moto – přidáváme praktickou odnímatelnou bedýnku, do které se dá vložit cokoli … něco jako nosič na kolo – však posuďte sami z reklamy, kterou jsme hned stihli udělat a jež obsahuje toto DVD. Zlepšovák se ovšem nesetkává s pochopením. Pak už jedeme rovnou k Mírovi, který hoří nedočkavostí vyrazit s námi do místní Sokolovny (bez sokolů) na hokej … ano čtvrtfinále Švédsko x ČR. Po uložení věcí vyrážíme a každý z nás se těší na společnou večeři. Problém nastává o pár minut později – v Sokolovně mají pouze brambůrky, což na pány zvyklé z předchozích dnů (dle toho, co jsem se doslechl) na večeře o 5ti chodech je málo (na mě ovšem také). Proto po první třetině, ve které byli nejzajímavější komentáře našeho sportovního boha Guru kdo s kým hraje, jaké máme dresy a jestli už padl gol, vyrážíme zpět spolu s Guru pro nějaké ty zásoby z Billy, které si přinášíme do Sokolovny a které spolu s Plzínkou zaplní naše prázdné žaloudky. Po prohře ČR vyrážíme spát se zastávkou na pizzu a pivo a po debatách o správném dýchání při spánku usínáme.
Pá: Asi poněkud těžší vzduch v místnosti nás probouzí až kolem 9té, takže rychlá hygiena a skvělá snídaně (Petro a Míro - děkujeme moc nejen za snídani, ale i za poskytnutý azyl) nás probouzí zcela, bohužel při balení se na nás nalepí lokální mrak. Začíná lehce pršet, ale protože jedeme pouze pár min na prohlídku veteránů za Mírovým šéfem, nepromoky zatím odpočívají. Po prohlídce (Míro díky, tohle se jen tak pohromadě nevidí – lepší než muzeum Jawy) ovšem začíná pršet tak, že nepromoky jsou nandány a vyrážíme směr NDR (Guru se nás dotazuje zda nám nevadí ubytování 4+1 za 50,- / os – po chvilce váhání říkáme že je to tak akorát) – dnešní den vede Růža a naviguje nás ke krásnému mostu a podává výklad hodný průvodce. Dohadujeme se zda A..burg (já už to ani nevyslovím) ano nebo ne a po zjištění co nás vše čeká vyrážíme směr Mikulášovice přes Pumpenpřehradu kdesi v Německu, kterou snad neznají ani místní, protože nás odkazují pokaždé na jiný kopec. Tímto se nám daří zmást lokální mrak a až na drobnou přeháňku už nezaprší. Po výstupu na přehradu, sestupu a svačince se ujímá vedení má navigace a vyrážíme pomalu ale jistě směr ČR. Počasí se lepší a ke konci už svítí sluníčko. Večer asi i měsíček
Překvapením ale není tohoto dne konce, a jsme zvědaví co se skrývá pod pojmem 4+1 v podobě Guru … masivní dveře které odolají i kupce dynamitu jsou omotány řetězem s pevným visacím zámkem … otvírají se tiše a … staveniště? Nenene … jak vtipně trousí Růža poznámku, jedná se o hotelový pokoj paintballového tipu (zastřílet si a hned spát) … prostě rozestavěné 4+1 s kobercem v jedné místnosti a připravenými matracemi, fungujícím záchodem i sprchou a rok starým mojitem na okně – prostory přesně pro nás – o víc než přespání přece nejde. Záhy se vyskytuje drobnější problém – Gabo, v úložném prostorem svých nových Traxů rovnajících se malé avii, nemá spacák. Do poloprázdných kufrů se však krom spacáku nevejde ani ručník. Nevadí .. jdeme na večeři a pivko. V tu chvíli nikdo z nás netuší, že to bude večer plný stěhování, Báry a úleků.
BAF. To slovo zaznělo jako rána bičem. Nic netušícímu a zamyšlenému Růžovi to způsobilo chvilkový úlek. Naprosto cizí debílek na něj vybafl. Jen tak. Ještě že udržel Růža nervy z úleku na uzdě, jinak by ho musel poslat k zemi. Přichází servírka. Má ji zapnutou. Tužku samozřejmě. A píše naši objednávku. Bohužel česnečka nepřichází ani po 15ti min. zato přichází paní zima a my se stěhujeme ze zahrádky dovnitř. Po třetí k jinému stolu. Ale zdá se nám malý, proto se později stěhujeme po čtvrté a naposledy. Gabo stále neví čím se v noci přikryje, požaduje alespoň noviny, ale majitel mu zapůjčuje krásnou peřinu .. pravděpodobně svých dětí s motivy beroucí dech. Pak už jen videa, focení, jídlo, přesvědčování že musíme jít už spát, šmírování, navádění ... o zbytku se nebudu rozšiřovat, vše je zaznamenáno, ale tento dokument by snad mohl mít i nálepku „parental advisory“ .
So: Ranní koupel jsme spolu s Guru zvládli jako první, proto jsme i zvenku mohli sledovat ranní větrání, kdy Gabo po otevření okna náhle zjistil že horní z pantů již nepočítal s tím, že někdy bude použit a zůstal, resp. nezůstal na svém místě. Včasný Gabův postřeh zabránil katastrofě – vypadnutí okna na terasu. Snídaně byla taková, že Interhotel by musel svou ranní kuchyni uzavřít pokud by zjistil zdejší kvalitu. Tolik chodů snad nemají ani v Chodsku.
Dnešní slunný den se odehrával v poklidné jízdě, kdy jsme na našich moto překročili státní hranici s NDR po turistickém přechodu, vyfotili se u skalních balvanů a pokračovali po silnicích nižší třídy přes Kořenov až na Malou skálu, kde se od nás odpojil náš parťák Gabo – bohužel musel v ne jít do práce a proto se potřeboval vychrupat – potichu jsme sledovali zda-li si do kufrů nepřibalil i mikimauzí deku pod kterou spal, ale buď je měl dokonale uzavřené a nebyla vidět, nebo si ji sebou nevzal.
Na Malé skále jsme se ubytovali poměrně zavčasu díky Růžovi, který sehnal ubytování u tenisového dědečka, zdejšího znalce poměrů a pamětníka dřívějších časů, proto nebyl problém do sebe během hodiny obrátit 5 Svijanských mázů a jedno polotmavé o 11° a dozvědět se spoustu zajímavých historek. Byla nám doporučena místní hospůdka Boučkův statek, před jejíž návštěvou jsme na pokyn Růži absolvovali „adventure výběh“ stráně, abychom se trošku zahřáli. Při sbíhání nás bohužel Guru neupozornil že bude předvádět bojový běh s parakotouly, ale i přesto nějaký ten záznam máme. Pak jen dobrá večeře proložená dalším mázem. Možná právě máz měl za následek drobnější rozmíšku, která ale byla zavčasu zažehnána. Pak jen pizerka s Margaritou, objev ztraceného psíka, otevření vína na pokoji, mírné nevolnosti Guru, hlasitá tuc-tuc hudba místních kriplíků a spánek.
Ne: Ráno jeden máz na spravení chuti s párečky pana správce a již se někteří z nás chvějí na setkání s děvčaty – našimi drahými polovičkami, které si užívali svého prvního dámingu o pár km dále pod Troskami a se kterými strávíme dnešní dopoledne. Po nezbytném olíbání při prvním setkání začneme chlácholit i Terkilla, který zde nemá svůj líbací doprovod a vyrážíme směr Skalní město. Růža viditelně pookřál - a již není v zajetí dvou zbývajících magorů (Guru a Moose) - a počal vyprávět zážitky z cest.
Na hrádku platím vstupné a dostávám průvodcovský glejt – daň za obětavost se kterou jsem šel pro klíče od zamčené branky. Občasné výstupy které snad pro normální smrtelníky jsou bez lana nemožné zvládá i Terkill se svým zraněným kolínkem – jsme prostě obdivuhodná skupinka. Po prohlídce další trasa na zříceninu Frýdštejn, na Markétku se začíná lepit zatoulaný pes, kterého jsme viděli již včera. Děvčata v čele s Hankou se ujímají trháku do stoupání – holt jsou buď zvyklé z minulého dne, nebo jsou nabuzeni vidinou medoviny na vršku. Guru dýchá o něco málo hlasitěji a rychleji než když usíná ale přesto stoupáme.
Na Frýdštejnu v dáli vidíme temný mrak, který nás ale naštěstí mine a jen svým okrajem krátce zahrozí. Do našich těl se začíná vkrádat hlad. Lusy žádá alespoň buřta, ale ten nikde není, nezbývá než sejít do Malé skály k Boučkům a každý si dává to, na co je chut. Loučíme se s našimi polovičkami a jdeme se převléknout. Po chvilce Růža zjišťuje, že si zapomněl klíče u Hanky … nás ale neoblafne, prostě ji chce ještě jednou před odjezdem vidět … která už je ale u dálnice. Šťastně se shledají a my můžeme vyrazit směr domů se zastávkou u strýčka našeho Guru. Pak už nic, jen jízda domů, dohnání děvčat na kruhovém objezdu v Rci a zastávka u Maďara, který ale není doma. Tak pa a někdy zase pospolu … snad i spolu s ostatními. Tímto děkuji všem zúčastněným zato, že jsem mohl napsat tyto své pocity z cest i děvčatům za porozumění – Markétka, Lusy, Terkill a Hanka.
Složení části mototýmu DF na S2009 Guru – Yamaha TDM 850 Gabo – Suzuki V Strom 650 Růža - Suzuki V Strom 650 Moose - Suzuki V Strom 650